Kování pro Národní muzeum...

V malé kanceláři nízkopodlažní haly tiše bzučí 3D tiskárna. Z plastových vláken přede matrici, již pak zaměstnanci  podniku Sten využijí k výrobě formy. Z ní vypadnou kličky, úchytky nebo zarážky na okna. Dříve si v podniku na okraji Radkovic v Plzeňském kraji matrice na nové výrobky dělali ručně. "To ale trvalo dlouho a ve výsledku to bylo i dražší. Nyní jsme schopní do týdne připravit výrobu nového modelu," porovnává podnikatel Milan Novotný, který firmu založil a šéfuje jí.

Za hi-tech tiskárnu zaplatil 100 tisíc korun, i když výroba historického či rustikálního kování se dělá jen v malých sériích a úplně zmodernizovat nejde.

Ke kování se Novotný dostal v 90. letech trochu oklikou. Hned po listopadu 1989 začal podnikat s průmyslovými pecemi. Jenže tento byznys byl tehdy rizikový, zákazníci neplatili. Po pár letech přešel živnostník na výrobu kování, kde měl peníze jistější. Pronajal si garáž, koupil na leasing licí stroj ze Spojených států, vzal si půjčky a začal vyrábět úchytky na nábytek

Přišly potíže. "V roce 2003 se začalo ve velkém dovážet zboží z Číny a nám tržby spadly během dvou měsíců o 60 až 70 procent. Zaměstnával jsem 11 lidí a věděl jsem, že musíme najít menší, specifický trh, kde nebude čínská konkurence," vzpomíná  Ing. Novotný. Následující dva roky přechodu výroby na kování pro okna byly těžké.

Modely vyvíjí sám. Inspiraci pro kování napodobující secesi nebo 30. léta 20. století bere z knih a starých domů. Vymyslel vlastní povrchové úpravy, s nimiž kování vypadá jako historické. "Dva roky jsem vyvíjel úpravu pro starou mosaz a černou antique. Dělám to pomocí různých chemikálií".

Jeho firmě se v něm podařila výjimečná věc. Při rekonstrukci Národního muzea dodala tisíce součástek na okenní kování. "Dělali jsme repliky původního kování, stejný tvar i barvu. Byla to prestižní zakázka," líčí pan Novotný. Dostal se k ní přes dodavatele oken. Spolupráce přímo s nimi se Stenu dlouhodobě vyplácí. Téměř opustil prodej přes další obchodníky, mezi nimiž byly i obchodní řetězce, a spolupracuje právě s výrobci oken nebo architekty.

Téměř třetinu zboží firma prodá na e-shopu. Až 30 procent všech zakázek tvoří výroba na míru, nejčastěji pro chráněné památkové budovy, kde se vše řídí podle podmínek památkářů.

Kromě muzea zdobí kování Stenu i okna Úřadu vlády, soudních budov v Praze či domů na vídeňských ulicích. Právě export nyní dělá firmě až 40 procent obratu. Vyváží do Rakouska, Litvy, Maďarska i Německa. Na tento trh se chce podnikatel zaměřit a oslovit tamní výrobce oken ke spolupráci.

Nově hodlá svou výrobu rozšířit i o historické kování dveří. A zase u toho bude technologie. Nejbližší investice půjde do vlastní fotovoltaické elektrárny. "Uvažujeme o ekologii a udržitelnosti. Není jiné cesty," myslí si Milan Novotný. Ačkoliv bere podnik jako rodinnou firmu, o nástupnictví teprve přemýšlí. "Nemůžu mladou generaci nutit, musí k tomu dospět sama," říká.

Vyšlo v Hospodářských novinách dne 11.07.2019